Kultovní pražská vysílačka Radio 1 slaví 15 let své existence a nebylo lepšího nápadu, než si při této příležitosti pozvat neméně kultovní formaci, která již dlouho dopředu vyprodanému Abatonu předvede své třetí vystoupení v naší zemi. Ano, řeč je o kanadských industriálních pionýrech FRONT LINE ASSEMBLY. Kapela z Vancouveru je živoucí legendou a počátky její existence můžeme hledat někde v polovině osmdesátých let minulého století. Za dvacet let svého života si kromě několika personálních rošád prošla i výbornými a méně příznivými tvůrčími obdobími, ale momentálně je opět v plné síle, o čemž nás samozřejmě přišla sama přesvědčit.

Role předskokanů se zhostili američtí STROMKERN, kteří rovněž už nějakou dobu nepatří mezi žádné zelenáče. Vždyť svoji první nahrávku datují k roku 1997. Kdo čekal něco jiného, než elektroniku, byl asi bláhový. Trojice čítající obsluhu syntetizátorů a mašinek + zpěváka, pouze odvedla svoji úlohu spočívající v navnadění na hlavní hvězdu večera. Jejich muzika nepostrádala ten správný rytmus, leč z mého pohledu tomu chybělo více strhující tempo a razantnější zvuk. STROMKERN se vyžívají v poněkud minimalistickém zvuku, takže z jejich strany se žádné hlukové stěny ani vrstvení samplů nekonalo. Dominuje úderná rytmika a vokál, jehož rejstřík je na poměry podobně laděné muziky poměrně široký. Od melodických pasáží až po typický drsný EBM zpěv. Kapela se navíc nebojí překročit žánrové mantinely a svojí tvorbu obohatit o jemné popové prvky anebo třebas zalovit v teritoriích gotického rocku.

Bezmála půlhodinové čekání na kanadské veterány bylo způsobena jednak přípravou nástrojů pro jejich show a taktéž faktem, že přesně ve 21.30 měl kromě jejich vystoupení začít i jeho přímý přenos na Radiu 1. Už značně netrpělivý dav se pár minutek po avizovaném začátku přeci jen dočkal a za ohromného jásotu nastupují FRONT LINE ASSEMBLY na pódium. Od počátku je jasné, že se v Abatonu bude nudit jen málokdo. Po prvním úderu do bicích a prvním mohutném beatu se rozpoutává nefalšované rytmické peklo, které dokáží připravit snad jen tihle pamětníci starých dobrých electronic body music časů. Kapela přehrává své letité hitovky, které publikum pochopitelně nadšeně přijímá a ještě nadšeněji na ně křepčí. Atmosféra by se v tu chvíli dala krájet, o vedru panujícím v sále ani nemluvě.

Zakládající člen kanadských Bill Leeb běhá po pódiu jako za mlada, popohání fanoušky, odbíhá ke svým efektům, mlátí do bubnu a samozřejmě svým typickým drsným vokálem znásilňuje mikrofon. FRONT LINE ASSEMBLY svůj set postavili hlavně na osvědčených skladbách z různých období jejich existence a neopomněli ani letošní novinku „Artificial Soldier“, která je po rozpačitých předchozích albech katapultovala zpět mezi žánrovou elitu, ne-li přímo mezi žánrové lídry. Pro pomalejší skladby nebyl toho večera žádný prostor. Jeden dusavý beat střídá druhý, navrstvené zvuky svíraly sluchy, údery živých bicích ještě prohlubovaly rytmickou nirvánu a občasná kytarová kila pomáhaly dotvořit dojem zvukového armagedonu. Nemá cenu namítat, že EBM ve své klasické podobě je archaickou záležitostí, když tato muzika spolehlivě rozproudí krev v žilách i dnes a troufám si tvrdit, že to bude platit ještě minimálně po několik dalších let.

FRONT LINE ASSEMBLY podřídili vše jedinému cíli - maximálně zmasakrovat dav pod pódiem, kterýžto se myslím podařilo splnit jen částečně. Ne, že by ti, kteří se o to snažili byli špatní. Právě naopak, předvedli výtečné představení, ale těch 70 minut + tři skladby v přídavku byly pro nadržené pražské publikum (které tvořil i značný počet cizinců) prostě málo. Kanadští přišli dokázat, že jejich mašina ještě do starého železa nepatří a že to těm novějším strojům umí ještě pořádně nandat. Souhlasím!

Odkazy:
www.radio1.cz
www.stromkern.com
www.mindphaser.com